Privátní mejdla aneb Večírková soap-opera

Říjen 2, 2010

Boj o místo na sedačce (Míša, Míra, Ráďa) Photo: ©Ztracená Existence

Tento týden jsem opět navštívil představení Ztracené existence s názvem Privátní mejdla. Viděl jsem ho už po třetí, ale nic moc jsem zatím nenapsal, tak to chci napravit. „Hra Privátní mejdla jsou alkointelektuálně pojaté večírky vycházející z přirozené potřeby lidí po změněných stavech vědomí.“ (z oficiálního popisu). Mimochodem jsem díky tomu zjistil, že domací mejdany asi nějak vycházejí z módy, protože když jsem různé lidi přemlouval ať se mnou jdou na „Mejdla“, tak valná část z nich potřebovala vysvětlení, co to vlastně ta „Mějdla“ jsou.

Protože jsem tuto hru viděl už vícekrát, tak si dovolím spíš analýzu než popis zážitku. Strukturu hry tvoří dvě oslavy – rozlučka a oslava na přivítanou.Obě mají společeného oslavence, který se jako jediná postava vyskytuje na obou. Má svého „dvojníka“, který je, řekněme, svědomí (objevuje se jen v některých fázích hry a oproti oslavenci, který je celý v černím je svědomí celý v bílém). Všechny ostatní postava hry jsou párové. Na každé oslavě je vždy pět hlavních charakterových typů, které ze života asi všichni známe: pořadatel (Kája), někdo, kdo se snaží rozjížděť zábavu (Míra), někdo, kdo na oslavě hledá lásku (Ráďa), někdo, kdo nezná míru v pití (Míša) a pak někdo, kdo bydlí v bytě vedle (Karbula). Dohromady je tu tedy deset postav, které odpovídají těmto typů a na každé oslavě se jmenují stejně, ale jsou opačného pohlaví. Je pěkné, že tuto vnitřní strukturu odhalí divák až pochvíli, protože ze začátku vše působí zcela přirozeně (ovšem pokud se nepodívá do programu, kde je seznam postav). Poznámka na okraj: Karbula je na obou večírcích muž, ale u něj dochází alespoň k proměne archetypu – jednou je to protivný dědek, který chce klid a podruhý „pařman“.

Jak se můžeme dočíst z programu, tak soap-opera v názvu odkazuje na střídaní epizodických scén, coby dílů seriálu, které mají ale společné místo, aktéry a zabývají se řešením mezilidských vztahů. Pro hru je příznačné že i zde dochází k zrcadlení situací. V jednom bodě se vždy část osazenstva s oslavencem vydá ven (jednou na nákup dalšícho alkoholu, podruhé kouřit). To je čas, kdy dojde prolnutí obou oddělených oslav – rozlučky i „uvítačky“ a oslavenec promlouvá se svým svědomím. Mimochodem hra začíná právě v této fází a až pak se vrací na začátek. Ve všem tom zrcadlení a duálnosti je tu tedy tento středový bod, kdy takřka dochází k osvícení našeho oslavence, který se pak zase vrací do víru oslav.

Soused Karbula se připojil k večírku (Míra, Karbula, Ráďa) Photo: ©Ztracená Existence

Kromě této duální struktury, kterýá se ukrývá v útrobách hry je celá hra na povrchu plná scének, které  hodně z nás z různých oslav opravdu zná. V tomto se snad trochu odchýlili od soap-opery, protože jen máloco je přetaženo. jsem přesvědčen, že je klidně možné, že se hra zakládá na skutečných událostech (různě pospojovaných, ale původně skutečných). To je na ní také to pěkné. I přes tu strukturovitost a archetypičnost postav působí naprosto reálným dojmem.

Pro fanoušky Ztracené existence je navíc zajímavá poměrně velký spousta narážek např. na VDP nebo na jejich další hry (záleží jakou zrovna hrají v nejbližší době).

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: